Cesta k speciálu Ford Escort RS1600
Anglickou posedlostí autosportem by se dalo jednoduše popsat poválečné období 60 a 70 let minulého století. Někde jsem slyšel, že můžete dát Angličanovi jakýkoliv auto a začne s ním závodit. No, myslím že v těch dobách to určitě platilo, protože se závodilo s vozy jako Jaguar, AC, MG, Austin, ale i Fordem Anglia v obou generacích již od 50 let.. Největší bestseller byl ovšem mimo vozy Lotus a Ford Cortina GT hlavně jeho výkonější sourozenec Ford Lotus Cortina. Ten dostal do vínku totiž upravený motor Kent s hlavou DOHC a 8 ventily díky Colinu Chapmanovi a to položilo úplný základ pro budoucí sportovní aktivity Ford Motor Co. ve Velké Británii. Tak jako mateřský Ford v USA bojoval o svoje místo na výslunní okruhového sportu se svým GT 40, Ford v Anglii chtěl přinést svěží vítr a žádaný sportovní úspěch zákazniky i do svých modelů. Chvilku trvalo, než pochopil, že Cortina je spíše okruhový speciál a hlavně je příliš velká se subtilní karoserii, aby v rally, která se stávala stále popolárnější, mohl přinést výraznější úspěch. Tedy tím by neměl vzniknout dojem, že Cortina nebyla ve sportu úspěšná, jenomže Italové, Němci i Francouzi přicházeli postupně se sofistikovanými konstrukcemi podvozků, které Ford do seriové výroby nehodlal tak rychle zavádět a tak napadlo několik nadšenenců od Fordu jako Henry Taylor, Bill Meade a nakonec i Walter Hayes situaci vyřešit co nejméně nákladně. Prostě vzít výkonný motor, převodovku a bytelné nápravy z Cortiny a zastavět je do upravené a vyztužené karoserie menšího Fordu Escort. Tak se v roce 1967 zrodil v Borehamu první speciál pro rally, Ford Escort Twin Cam.
Tento vůz byl opravdu úplný speciál, který si mohl koupit každý, závodník i fanda do rychlých aut. Ford s tímto vozem začal novou závodní éru a získal první velké mezinárodní úspěchy. Sice se brzy začal projevovat nedostatek výkonu, ale to už Ford mezitím vyvíjel úplně nový a ještě speciálnější stroj, Ford Escort RS1600, který měl dávat nejen výkon, ale i větší spolehlivost a hlavně zlepšené jízdní vlastnosti. Eresu předcházel ještě model Mexico, který nejen že vyhrál známou prestižní soutěž Rally London-Mexico, ale stal se i prodejním hitem levnější a civilně použitelnější sportovní verze Escorta. Ovšem RS1600 s motorem BDA byl jen začátkem, benevolentní předpisy postupně v letech 1970-1975 znamenaly spoustu možností i pro zlepšení Fordu Escort a tak se ve vrcholné verzi z roku 1972 -73 objevila různá odlehčení karoserie, hliníkový blok BDG o obsahu 2 litry, přepracované zavěšení zadní nápravy a tlumičů s vinutými pružinami pro možnost nastavení světlé výšky, pětistupňová převodovka ZF a řada dalších vylepšení. Výkon se pohyboval od 235 u karburátoru až do 275 koní u mechanického vstřikování Lucas. Během roku 1974 byl od marketingového oddělení Fordu požadavek, aby v sezoně 1975 v závodech reprezentoval značku Ford už model RS1600 jako MK2 pro podporu prodeje tohoto modernizovaného modelu (jak plyne z homologace pro skupinu B na kterou Ford patrně nejprve sázel). V podstatě to nebyl velký problém a první zkušební vzorek se údajně přestavěl z RS1600 MK1 po nehodě. Podlahová platforma byla témeř shodná a tak mohl být přestavěn i nějaký počet RS1600 MK1 na modernizovaný model MK2 a také se sestavilo i několik nových exemplářů tohoto typu pro novou sezonu a požádalo se o doplění homologace 1605 tentokrát v Gr. 2 pro Ford Escort RS1600 do nové karoserie a tato homologace začala platit od 1.5.1975. Ovšem marketingové oddělení po náběhu výroby nového modelu MK2 v roce 1975 vymyslelo další inovaci, určenou pro běžné zákazníky, kteří volali po nějaké novince a rozhodlo se produkovat civilní vozy RS1800, které měly stejný motor BDA převrtaný nejprve na 1816 ccm, aby se zvýšil výkon. Tak se stalo, že původní RS1600 MK2 k běžným zákazníkům nedoputoval, místo něj se nabízel model pod civilní značkou RS1800 vedle 1600 Sport (GT) s motorem Kent a RS Mexico 1600 s motorem Pinto. A tak vznikla paradoxní situace, že až do června 1975 závodily vozy továrního týmu pod homologací RS 1600 MK2, ale všichni je zapisovali pod obchodní označení RS1800 z marketingových důvodů, ačkoliv to byly RS1600 MK2 s původními dvoulitrovými motory BDG a kompletně nezměněnou specifikací tak, jak bylo v druhé polovině roku 1974 požadováno. Od července 1975 byla homologace 1605 oficiálně doplněna i o variantu RS1800 MK2 s motorem tentokrát o obsahu 1840 ccm a označením BDE, ale tady následně došlo i ke změně na zadní nápravě v duchu již připravované změny přílohy "J" FIA pro sezonu 1976. A aby to nevypadalo jednoduše, tak se k prvnímu dodatku homologace RS1600 MK2 přidalo ručně za lomítko 1800 a udělal se zápis o vyjímce v užívání obchodního názvu v duchu firemní strategie, ale vlastně žádný vůz s označením RS1800 MK2 nejel ani jednu soutěž MS FIA až do července 1975. Tím vznikl ještě větší zmatek a dojem, že RS1600 MK2 neexistovalo. Takže RS1600 v karoserii MK2 měla být krátká nechtěná epizoda, kterou se Ford kvůli marketingovému triku příliš navenek nechlubil a aby se to nezdálo jednoduché, díky těmto "peripetiím" nakonec Ford musel povolit přestavbu ze starých havarovaných a nebo opotřebovaných karoserií RS1600 MK1 na platformu MK2 a tak využil této příležitosti obchodně a dodával plně připravenou bíle lakovanou karoserii MK2 pro soutěže včetně ochranné konstrukce na přestavby pro majitele původních RS1600 MK1.
Od začátku s vozem Twin Cam až po nejslavnější doby tohoto modelu MK1 i MK2 závodila britská legenda Roger Clark a seveřané jako Hannu Mikkola, Timo Makinen a později Bjorn Waldegard a nebo i Brit, Colin Mc Rae či nakonec i Malcolm Wilson. Ford Escort MK1/MK2 vydržel v různým modifikacích včetně vozu RS1800/RS2000 jak s motorem Pinto tak i motorem Cosworth BD (od roku 1967 to byl hlavně Lotus Twin Cam, po té úspěšný BDA/BDG 1972-1975, BDE v roce 1975-77 a naposledy verze BD v RS2000 od 1977-1981) v šampionátu World Rally Cup na předních místech. Po tomto datu ještě dlouhá léta závodil, než jej nahradily další vozy Ford jako Ford 200 RS, Sierra Cosworth, Escort Cosworth, Escort Kit Car a slavná éra vozu Focus WRC.