Vzkříšení Rover Dunlop Metro GTI

21. 10. 2019

V roce 2015 nastal vhodný čas na vzkříšení anglického vozu Rover Dunlop Metro GTI. Rover Metro původem ze SRN byl mnoho let uschován a čekal na svoji příležitost. Sportovní oddělení automobilky Rover group, pod hlavičkou Rover Sport, připravilo na přelomu devadesátých let hned několik typů závodních speciálů a vzhledem k tomu, že do modelu Austin Metro zabudovalo místo motoru OHV 1300, motor 1400 2x OHC, velmi lehký a výkonný agregát, bylo to na tehdejší dobu i zajímavé sportovní nářadí. Homologovány byly vozy do skupiny N a do skupiny A. Pro skupinu A bylo postaveno jen několik exemplářů a patrně v rally se s ním svezl možná jen Tony Pond na rally West Cork v roce 1991, ale prakticky žádný se nedochoval a zmizely nejspíše ve víru oblíbeného okruhového seriálu Metro Cup. Jako naprosto doložitelný a mnoho let provozovaný byl homologovaný vůz pro skupinu N. Zde s ním závodilo mnoho britských jezdců, ale některé vozy byly také v Itálii, Belgii a Francii. Seriál pro tyto vozy se jmenoval Dunlop Metro GTI Cup a byl to mezinárodní seriál se závody na briských ostrovech i v Evropě.

My jsme se právě snažili o vůz, který by připomínal ten první model Metra z rally West Cork z roku 1991. Stavba začala na podzim 2015 a pokračovala až do jara 2016. Bylo nutné překonat mnoho neznámých faktorů naprosto nezvyklé konstrukce jak náprav a karoserie, tak samotného pérování na bázi systému Hydragas. To se nakonec ukázalo jako nejkomplikovanější část vozu a k nějakému alespoń přijatelnému nastavení došlo v roce 2018 před Rally Bohemia, která shodou okolností byla soutěží, kde vůz o obsahu 1400 ccm zvítězil absolutně a zavdal příčinu k úvahám o titulu Mistra v rally MČRHA. Nakonec se titul Mistra podařilo získat a to hlavně pro obrovský um a zkušenost Jindřicha Štolfy, který i ve svém věku je neustále ve výborné kondici a dokáže svoje síly i možnosti vozu přesně odhadnout a využít.

Vůz se stal velmi úspěšným, ačkoliv mu mnoho lidí předpovídalo jepičí život. Jeho předností byl skvělý motor upravený podle dobové přílohy "J" ing. Kouřilem, robustní lichoběžníková přední náprava a velmi odolné provedení, které proslulo svou spolehlivostí a vcelku nenáročnou údržbou. Jednoznačně nejslabším článkem nakonec nebyly brzdy, ale spíše zadní náprava, která prostě některé úseky nemilovala a muselo se s tím počítat. Vůz byl dlouhou dobu v depozitu majitele, ale po změně majitele se účastnil i rally v poháru ČMPR.